Záhrudí
Naše matrace mají místo postele
dvě tři palety.
Slyšíš vařit vodu v litinové konvici a
ještě nechci spát.
Ještě nechci kasematy
Ještě ne Slova jsou jako bledé lekníny
Ne
Podzim nám vrazil do dveří
fluorescentní a suchý
V jezeru květy omítky
Sedřené domy s vysokými stropy
nahé domy a nízký práh
bolesti
Spálil jsem se o konvici a venku
někdo křičí Máš matraci na zemi
a náš most má barvu kostí
Asi máš pravdu Žebra a
ruiny u cesty paginují
tuhle noc
nechtěnou
a tak
dlouhou
Letokruhy
A po ráně zbyl jenom
letokruh, hořká míza.
Počítáš kruhy.
Ach, svatá Hildegardo.
Ta květina,
které zima hadího dechu
nikdy neublíží
je asfodel.
Křtitelnice plná mízy.
Kurinuki, akát, trny
sukubický odraz v očích.
Je mi patnáct let
zpívám orfické písně.
O lásce a poesii.
